O mně

Již od dětství jsem měla touhu poznávat a učit se novým dovednostem mi vnášelo úsměv do tváře. Ať už to bylo poznávání světa kolem či noření se do světa vnitřního. Jako malá holčička byla mou nejoblíbenější zábavou "hra na čarodějky". Míchání lektvarů, sběr léčivých bylin, odříkávání kouzel či tanec kolem ohně za úplňku.

Když se podívám na svůj život dnes jako dospělá žena, tak si uvědomuji, že to nebyla dětská hra. Bylo to napojení se na přírodu, na naši planetu a splynutí s její přirozeností.

Během dospívání mi však byl odebrán magický plášť, musela jsem se přizpůsobit životu ve velkoměstě a především školskému systému. Díky hypnóze naší společnosti jsem postupem času zcela zapomněla na své dětství plné radosti.

Když do mého života vstoupila jóga, mé oči se začaly pomalu otvírat.

 Uviděla jsem, jak velký vliv na nás má společnost, ve které žijeme. Jak odtrháváme děti od jejich přirozenosti a děláme z nich roboty. Roboty, kteří budou dále mistrovsky podporovat naši společnost.

Společnost založenou na materialismu, konzumu a destruktivnímu přístupu k naší planetě. Bylo to hrozné zjištění, že i já jsem jedním z takových robotů. Že ta dívka, za kterou jsem se považovala, jsem vlastně vnitřně nebyla já. Byla jsem pouze produktem masivního tlaku společnosti. Pouze další robot. Rozhodla jsem se tedy ze sebe postupně začít robotické tělo, které mě svíralo, odtrhávat. Občas to bylo velmi bolestivé, neboť byl tento vězeňský oblek doslova přirostlý k mé kůži.

Během posledních pár let, se mi podařilo, a to především díky józe, se z velké části osvobodit. Pocítit svobodu a moci se konečně volně nadýchnout. 

Touha po vnitřní síle, harmonii a svobodě, kterou jsem pociťovala stále častěji, mne motivovala na mé cestě pokračovat. 

Dnes se snažím zpět najít vnitřní dítě. Zachránit tu malou holčičku, kterou jsem nechala obestavět hradbami a zarůst šípkovou růží. Ráda bych pomohla i ostatním, probudit se ze spánku. Najít své pravé já. Rozpustit si vlasy, sundat boty a ... začít dýchat. 

Začít žít.